No, tentokrát jsem se do Irska vydal autem... Potřebovali jsme se přestěhovat a tak jsem ve Vršovicích naložil auto věcma až pod střechu. Zbytek rodiny už byl v Irsku, takže otázka přesunu byla čistě prestižní záležitost. Abych to zkrátil, vyrazil jsem ve dvě hodiny v noci z neděle na pondělí s tím, že trajekt ze Cherbourgu odjíždí v pondělí v sedm večer. Podle ViaMichelin je to cca 1.450km, ale pořád po dálnici, takže cesta měla zabrat asi 13 hodin. Měl jsem tedy nějaké 4 hodiny rezervu. Byla to noc po finále mistrovství Evropy mezi Německem a Španělskem, už byly prázdniny a navíc Němci prohráli, takže jsem předpokládal klidný průběh. Bohužel v Německu došlo k hromadné autonehodě, pro kterou byla dálnice na 3 hodiny uzavřena a já tam s těmi Němci zůstal disciplinovaně stát. Pak už jsem to hnal opravdu hodně rychle, nic jiného mi ani nezbylo. Ke vší smůle se Francouzským řidičům kamiónů zdálo, že cena nafty je natolik vysoká, že je třeba zablokovat dálnici tomu na protest. A pak už jsem se jenom modlil. Paříží jsem prolítl jako řidič princezny Diany, teda o dost lépe... a v Caenu jsem byl přibližně v 18:15. Do Cherbourgu to je sice ještě kus cesty, asi 140km, ale to už jsem nevnímal vůbec nic. Řízení auta se v tu dobu už dávno stalo adrenalinovou počítačovou hrou, kterou jsem chtěl dokončit s největším ziskem bodů a alespoň jedním životem. V přístavu jsem byl v sedm přesně! Trajekt jsem ještě viděl, ale zaměstnanci Irish Ferries už byli pryč a brána nedobytně zamčená. Začal jsem přicházet k sobě a všiml jsem si, že potřebuji nutně na záchod, mám hroznou žízeň a dost výrazně se mi třesou ruce. Začal jsem si uvědomovat, že mám před sebou dva nádherné dny v Normandii, hotelový pokoj jenom pro sebe a byl jsem nakonec rád, že to takhle dopadlo. Možná hlavně pro to, že jsem po cestě nikoho nezabil.
